Zvonek

Vzduchem se nesou mantry půlnoci,
jen tklivý nápěv rezonuje tichem
jenom ten nápěv
a nic víc.

Zpívej mi, stříbrný zvonku,
ty malý posle mého dětství,
který mne provázíš životem
a jehož hru slyšíme jen někteří.

Zpívej mi, králi, radostí,
poslední pozdrav z říše skřítků,
když vcházím na další rozcestí
a jdu alejí čerstvé moudrosti.

Zpívej mi na rozloučenou a já už vím,
že neumlkáš navždy,
že zase zazvoníš na konci jedné pohádky
a já pak půjdu tam, kde není bolest.

Vzduchem se nesou mantry půlnoci,
se slovy o jednom rozchodu,
tak sbohem všichni, co jsem milovala,
sbohem a nashledanou kdesi v dálce,
rozříznuté bílým zábleskem.
Dál se mnou nemůžete.