Ty krutá...

Ty krutá bestie, přízraku s tváří ženy,
tvá krása pro mne nejkrutější trest.
Proč bleskem lásky byl jsem zasažený,
jak dlouho bez tebe mám žár svých vášní snést?

Máš v srdci chlad od něhož láska hyne,
svým chladným pohledem zabíjíš božský cit,
možná se cesta tvá jen klikatěji vine,
když strmým svahem za láskou teď musíš jít.

Bez citu, lásky, i tvá růže zvadne,
jak mladý vojáček upadne do bláta,
na poli cizí cti a slávy padne,
i když snad v míru měl mít srdce ze zlata.

Ach lidská moudrosti, rozprostři již svá křídla,
povznes nás do oblak, kde není pouhý hřích,
ač mi snad lásku svou doposud nenabídla,
já srdce své nabízím v básních svých.