Říkal mi,že planetkou jsem,
na jeho dráze nejmilejší,
připluje ke mě vesmírem,sem,
a zvědavost mou ukonejší.
Však zmizel v nekonečnu mámení,
mezihvězdném prachu stesku.
Částice touhy-reliktové záření,
pozůstatek odhodlání velkého třesku.
Asi zradila ho vlastní gravitace,
nebo jiná planeta dráhu změnila,
a možná jen slibů rezignace,
..či snad lež?
..a já jeho planetkou nejmilejší,
prostě nikdy nebyla?
Možná planetkou jsi nikdy nebyla a možná ses mu jenom mezi ostatními ztratila. Moc krásné
06.12.2009 08:42:00 | Koza
Závěr se povedl velice. Ona pochybnost dává básni lesk a nutí k zamyšlení.
25.05.2009 07:27:00 | René Vulkán