Někdo netrpělivě čeká na stmívání
už na slunci má nezvladatelné zívání
jeho tělo zachvívá už lásky toužení
ale to by muselo býti slunce zatmění
to si musí počkat přes jedno století.
S každým rozbřeskem teď jeho kročeje
míří "pokorně" k hledání nové naděje
čeká proto od své lásky líbeznost
neodežene však od sebe sobeckost
někdy je to ale jen z nouze cnost.
Nebo nechce aby mu bylo vidět do falešných očí...
Víš, ono není důležité, jak se člověk jeví navenek, to hlavní je uvnitř.Jsi krásný člověk...celý:ST
05.06.2009 21:44:00 | Holis
Nádherné...Báječné zasnění:-)
Děkuji Ti za návštěvu!Těší mě Tvé komentíky!
01.06.2009 18:52:00 | Mounkey
Suprové dílko, zamyslela jsem se... hmmm, ten závěr velmi trefný... tak moc mi to kohosi připomíná... až bodá mě u srdce. ST!
01.06.2009 10:55:00 | NikitaNikaT.
správně....faleš by ovšem v lásce neměla mít co dělat...zatím mi tak ovšem pořád poletuje jako hladový sup :-( krásná báseň,...
01.06.2009 10:48:00 | Lady Carmila
Znají všelijaké fígle, nic není dneska nemožné!
31.05.2009 22:47:00 | Chancer
Ve tmě, jak ji znám, nemůže proudit čistá lásky, před ní totiž musí být nekonečné dny světla...
31.05.2009 20:00:00 | kikis
...sobectví se s láskou neslučuje...jedině být zamilován do sebe, to pak je románek, který trvá celý život... :-(
31.05.2009 19:51:00 | Lota