Anotace: Rána jsou plná mlhy, tajných setkání a přání. Zastav se člověče, láska je to co dělá vesmír vesmírem.
Nad úvozem, u osamocených topolů,
stojí dva, a mlha v kraj položená je halí.
Nebe barví se do modra,
a zelené přítmí ožívá hlasem lesních ozvěn.
Ona byla ona a on byl on,
dva uprostřed rána,
a den je sochá do svobody života.
Polní cestou jede povoz,
povoz minulých let.
Zastavil se u nich,
nasedají:
a láska do dlaně vložěná,
ptá se co bude dál?
Když jsem to začínala číst,říkám, co je to zas za hrůzu. Ale dočetla jsem to až do konce a nutilo mě to přečíst znova a znova. Žádná hrůza to není, je to povedené a procítěné dílko. Opravdu hezké.
17.07.2009 10:06:00 | Dullsinea