Za oponou snění,
škvírou srdce nakukuji,
do třinácté tvé komnaty,
co tam je, a co tam není.
Červeným sametem skrytá,
hledám lupou intuice,
kolik místa pro mne,
tajný prostor skýtá.
Pírkem něhy opisuji
stěny Tvojí duše,
láskou malované,
očím světa ukrývané.
Tuším, že se zamiluji.
Zamilovat se je krásné, je-li to ovšem oboustranné, je to ještě krásnější! :o)
09.08.2009 16:41:00 | NikitaNikaT.
Tahle se mi četla hůř. Až na popněkolikáté jsem se vpasoval do jejího měnícího se rytmu, ale jak jsem to dokázal, rozvila se.
04.08.2009 10:39:00 | René Vulkán