Genesis ...

................


...Bylo to děsivě tiché
jako když kapka rosy skane z hrany listu
a vesmír v našich tělech se ještě neprobudil
Jsou okamžiky návratů do roviny času
kdy vzpomínky tvoří skutečnost
této hodiny a tohoto dne
Kdy stvořující světlo a oheň
jsou ve tmě nekonečna všeho a ničeho
Ale jediné slovo zatím tančí nad vodami světa
aby do nás vstoupilo
probudilo v nás touhu a rozkoš
z toho co jsme ještě neprožili
Protože ještě o sobě nevíme
zatím tápeme vedle sebe jako dva stíny
Holých stromů tohoto podzimu
s pavučinami Babího léta ve vlasech
Ještě spíme spánkem spravedlivých
neprobuzení svou naléhavostí
Která stojí před námi a tahá nás za ruce
pálí do dlaní touhou po doteku kůže...

Toho druhého bez kterého
jsme pouhým
Ničím .....

...Každé ráno je něčím zvláštní
opuštěnější než poslední polibek noci
na bradavku tvého prsa
Odhalená čekání se vzpouzí myšlenkám
na tebe a tvou přítomnost
Bdící a spící
Jakoby Boha v nás už nebylo
něco zemřelo usmýkáno city a názory
Všeho co bylo naprosto zbytečné
protože láska se nikdy neptá
Zda je už zrozená a nebo umírá
zapomenutá stojící za dveřmi
Něčeho co stále trvá a je věčné ....

...Protože Bůh nás nikdy neopustil
to pouze my Ho opouštíme
Zaslepení časem a prostorem
co nás v sobě
pohltí ...