Vzpomínky
Vzpomínky
Vějířem zapečetěných citů
rozháním rej vzpomínek
na břehu moře úsvitů
kde znám každý kamínek
do vln zprávu posílám
černá vrána našeptává
co vlastně přát si mám
proč se mi to stále stává
vlasy dám větru na hraní
a dál budu jen snít
ústa nastavím k líbání
lásce,kterou nemůžu mít.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
mnohdy se stává
že láska, ta pravá
jak vítr mizí
zas jsme si cizí
a jediné co zůstává
je vzpomínání
větrem přiváté
a odváté
jak nesouzené milování
06.12.2009 08:36:00 | Koza
tak u téhle jsem se údivem jenom z hluboka nadechla. Jak dát nádech do komentáře. Prostě krásné ...
06.12.2009 08:33:00 | Koza
Rej něžných vzpomínek,
v srdíčku plamínek,
doufání v úsvitu,
šeptám: "Lásko, jsi tu...?"
09.11.2009 08:32:00 | Pevya
Že každý bývá svého štěstí strůjcem?,
"možná"? - já to však tak nevidím,
život s námi si dělá co chce,
tak važme si chvilek hezky prožitých.
Sny i touhy má snad každý,
jsou tam v duši ukryté,
naplnit je není snadný,
tak bojuj - nezůstaň u vzpomínek.
Ahojky Bobi
02.11.2009 06:54:00 | bobi bobie
