Balada o mé lásce

Chci zpívat žalmy,
leč pláč mi hrdlo svírá.
Život už dokázal mi,
že smrt si nevybírá,
štěstí nechodí po horách,
ve víně pravda není.
Zítřek mi nahání strach,
láska můj život plení.

Letět zas Pegasu na křídlech
pod Velkou medvědicí,
znovu cítit Tvůj horký dech
vonící pryskyřicí.
Zas s Tebou trhat vlčí mák,
za to dal bych celé jmění.
Vypadám šťastný, však
láska můj život plení.

Obloha zrudla tíhou nářku,
hlavy své sklopily slunečnice,
už nemám dost sil pro přetvářku -
tak umři, Ty poběhlice!
Jen zavři oči,je to tak snadné,
tak umři,nic na tom není.
Kéž srdce Tvé nadobro zchladne.
Láska můj život plení.

Alespoň si obleč černý háv,
už náhrobku ční můj epitaf
přibližně tohoto znění:
Láska můj život plení.