Neplakat
Neplakat
Anotace: ...tak dávno,dávno uz je tomu...ale občas se ještě vplíží...zádumčivý potemnělý smutek.
Stát v hotelovém pokoji
a pozorovat
sněhové vločky
působí tak ...
osaměle
tvář hladové kočky
a mráz
v celém těle
vcházím
zlehka na terasu
vdechnout
křehkou bílou krásu
A v dáli
tam kdesi
za lesy
Praděd se tyčí
a v mysli syčí
jedna dávná zima
tenkrát ...
jsem ti přišla prima
v tom hotelu nad Ovčárnou
říkals mi,že hvězdy spadnou
každou chvíli ...
a ony fakt zazářily
v mé duši ...
bylo jí tenkrát dvacet
zacpávala si uši
...a teď
se tam vracet?
Zavírám dveře
na terasu
tu sněžnou
jemnou
křehkou krásu
nechávám venku vát.
Přání ...?
Jedno.
Neplakat ...
Poslední tipující: PIPSQUEAK, Gabrielle, divoska_jaja, René Vulkán, kroužek, Elisha, zzlatý, Ejí, Romana Šamanka Ladyloba, Pevya, ...
Komentáře (15)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk21.11.2009 19:42:00 Dota Slunská
Krásný kraj...a tvá báseň je teskná, ač má na konci opačné přání. ST
20.11.2009 14:37:00 hašlerka
Kdybych teď plakala,
co by mi v očích zbylo?
Zda-li pak poznal by,
co je kdy těšívalo.
ST!
19.11.2009 19:57:00 Who cares a lot
„Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veselí
na naší bílé posteli!
Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehneme do rakví.“
