Veruu

Černé vlásky havraní
co červenaj se potají,
oči Tvé se nebrání
vklouznu k Tobě potají,
seš krásná!
tajemná
a tak trochu,
nevěrná.

Seš jako motýlek!
co z květu na květ přelétá,
mou hlavu popletlas!
tak básním
sním,
hraju si na Hamleta.

Ve snech mám Tě v objetí!
neboj
sny pak stejně uletí,
a Ty?
ani netušíš
jak smutno je mi na duši,
polštář mám tu pro Tebe!
postel z lásky prostřenou,
v ní obrovskou peřinu!
šálek čaje
dýmku snů!
v tom snu
kráčí jen Tvůj kůň.

Chci vznášet se jak andělé!
nad oltářem v kostele,
srdce mé pak bude Tvé!
tak řekni ano!
prosím Tě,
jsme jedno tělo!
jeden sen
jedna duše
náš je svět.

I bublinky snů jsou barevné!
v těch létame si nádherně
do krásných dnů
snů a chvění,
to když po rozbřesku,
probudil Tě dusot koní,
nedaj Ti spát?
tak pohlaď si je!
cítíš ten dech!?
jak srdce buší,
tak i to mé!
je v Tobě kdesi.