Kde jsi?

Kde jsi, když usínám?
Jsi sám?
Ve snech umírám,
strach mám.

Kde jsi, když vstávám?
Jdeš spát?
Slunce krvácí,
nechci ti lhát.

Kde jsi, když teskním?
Směješ se?
Slzy utrácím,
neboj se.

Kde jsi, když se loučím?
Nevíš sám?
Krátké mávnutí,
ti sbohem dám.

Nevím, kde jsi,
ale už proto nepláči.
Tvá mlčenlivá slova,
ke mně ve snech kráčí
a já je vítám,
jako lásku,
neboť je odvahou, která se nebojí ničeho na světě.