Svítí luna zlatou září,
Stojím s uslzenou tváří
U okna za nočního chvění
A naslouchám noci znění…
Bolest skrytá, vzpomínky dávno vyčpělé
Vypluly na povrch – ty z lásky minulé..
Když sklonila jsem hlavu a nechala kanout slzy,
Doufala jsem, že to přejde
A též, že to bude brzy…
Smutný pohled, smutná slova,
Historie – zas a znova,
Skrytý význam, který chápu,
Vyčpělé city, v nichž dál tápu..
Sleduji temnou oblohu
A pláč již nelze skrýt,
Nezbývá než doufat a dech zatajit….
Je to moc nádherné dílko, jsou tam reálně vypsané pocity.
Jen plač slzy prý pomáhají. Bude líp (snad).
Azazen
17.05.2010 14:18:00 | Azazen
Jisté věci už se nespraví... ale život jde dál a časem přinde nové poznání... snad - v to je dobré doufat.
10.05.2010 08:56:00 | NikitaNikaT.