Kam odneslo tě vlnobití
planá růže kde ti kvete?
Píseň má tam sotva zní ti
tvých očí jas se nezatřpytí
v temnotách za řekou Lethe
Zda víš už proč, proč moje drahá
mají nás teď za prokleté,
zmar a popel, marná snaha
byť stotisíckrát zapřísaham
stíny břehů řeky Lethe
Tak hyzdí cejch má ústa smělá,
zalkej smutný klarinete
lyra pěvce oněměla
Zarostlý ráj. Zlomená střela
nepokoří řeku Lethe
Tam chlad jen objímá se s bázní
v mlčenlivém varieté,
vlídnost slova sotva zazní
nad slanou, neočistnou lázní
v kalných vodách řeky Lethe
I v bouři však uzraje klas k žním,
po odluce mnohaleté
za rámem ukryt okenním
pak, Lásko, snad ohlédnout se smím
než překročíš řeku Lethe
Poprvé jsem se zamyslela nad tím, že Léthé by měla být kalná...Nicméně. milý j.c., Tvé verše jsou nádherné průzračné nikoli transparentní!
30.01.2011 20:43:00 | Liv
Ráda čtu Tvé verše a pokaždé si z nich něco odnesu,jsou ve mně..,napořád...
21.01.2011 23:33:00 | Sisinka
Je mi vždy velkým potěšením číst si tvoje básně a tady před touto se klaním.Opět si ji budu už asi navždy pamatovat.Umíš hodně,ale hodně dát!:-))
13.01.2011 18:31:00 | střelkyně1
...jsou příběhy, které jen tak nevymizí, protože jsou lidé, jako Ty, Jiří... :-)
12.01.2011 14:21:00 | Lota
pohladila laskavě mou duši
12.01.2011 09:52:00 | Lilien
Bouře citů zkalí vody
bájné řeky, řeky Léthé
lásku v nich však neutopí
proud řeky ji dále nese
12.01.2011 09:01:00 | s.e.n
Kam odneslo nás vlnobití?
V tom toku nyní všichni čtěte
Co voda říká, zpívá, cítí
Kam prameny se její řítí
Se zapomněním temné Léthé
Hledejte proč? I odpovědi
Dřív, než-li se z ní napijete
Dlaní se touha neprocedí
A Ti, kdo za ní tohle vědí
ve stínu břehů tiché Léthé
Možná má ústa nyní smělá
Naivní možná od dítěte
neb tekutá ta citadela
pro pozemšťany rozvodněla
k pokoji, k míru. Sláva Léthé
A třeba chlad v svém objímání
je všude, kam jen pohlédnete
Tak též i něhu, jistá přání
najdete ve svém zpytování
až okusíte ústa Léthé…
s.k.v.o.s.t.n.á
12.01.2011 08:38:00 | šuměnka
Už jen za konstrukci a dodržení rýmovacího schematu zasloužíš pořádnej ST!...
12.01.2011 01:57:00 | Špáďa
Mbonita to vystihla mocka dobře a já jen dodám, že každý ten tep, než upadne v úplně zapomnění má ještě hluboké vzpomínky. ST!***
11.01.2011 21:01:00 | NikitaNikaT.