Někdy je smutku víc než pavučin
sváže srdce do kokonů
a napustí jedem
v něm pomalu se rozpustím
Někdy je smutků víc než na obloze hvězd
jen nelze zvedat hlavu do nebes
strach pálí na ramena cejch
že svět je plný beznávratných cest
Někdy je smutku víc než může jedna duše snést
proto je láska...prolínání duší
opíráš se o mě
já o Tebe
o rozkvetlý vřes.....
Ke každému příměru jeden vzdech a ke snůšce lásky běh? Ne. Nechci. Jsem sobecwa mikuju bez příměrů.. Neexistují totiž. Tvoje vize je tedy jen.. pěkná je..
28.07.2011 21:52:00 | Sleepwalker
to je nádherně vystižené..někdy je smutku víc než na lukách květů, proto jedna duše najde druhou..
18.07.2011 11:19:00 | Jiná
Někdy je vřesu víc než smutku,
prohřáté fialové plantáže
nasadí jiná skla,
barevná vitráž láska
naváže snůpek
do herbáře dobrých skutků...
13.07.2011 12:01:00 | zvířenka
Nejlepší je zacatek a po sledni veta, vyvolává ve mne zajimavé obrazy, což nejvice oceňuji....pekna
12.07.2011 20:00:00 | kaja k
někdy je smutku právě tolik
by radost mohla překvapit
a ačto vím, jak velmi bolí
i s ním se nauč prostě žít
láska, ta umí zachránit...:)
°°°°
je to tak nádherné!!!
12.07.2011 18:32:00 | šuměnka
Nocuš, tak krásně podané a velice výstížné dílko, zvláště závěr... to je to, co člověku pomáhá nejvíce... a proto si svého miláčka nesmírně nejen vážím. ST!*** zde dneska opravdu nestačí.
12.07.2011 12:36:00 | NikitaNikaT.
Nekdy je smutku proste tolik,
ze na ramenou lezi tiha sveta,
kdy bolest zacne nadej kolit,
vsak kouzlo umi jedna vzacna veta
...
krasne vypletas verse ...
12.07.2011 12:35:00 | Bambulka