Lásková
Lásková
a vedle ní usušená růže.
Obě už ztratily svůj lesk
a přesto je mám.
...
Kráčíš proti mě
jen vítr ti nedá pokoj,
usmíváš se
a já vidím slunce.
Doteky paprsků,
pohlazení.
Touha vlhkých rtů
rozechvělých.
Cítím tvůj dech,
šeptám miluji,
zasypáni lavinou,
jsme spolu.
Dotkli jsme se
konce světa,
v oceánu lásky jako mnozí
a přeci jediní.
....
Sfoukl jsem trochu prachu,
upadl další lístek.
Hladím tě
a vím ...
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskMožná, že i když lesk se dávno ztratil,
pořád tam někde duše stopy nechala...
možná, že vnímá jemné sfouknutí prachu
a pohlazení...
možná, že se usmála...
:o)
14.09.2006 10:05:00 | Cecilka
... to je jasný, Mavo, všechno, co sme kdy zažili a prožili nás doprovází celej život, bez ohledu na to, co přijde, ale aby byla happy future, musíme v sobě skousnout svou minulost, tu nám už nikdo neodpáře ! Měj se fajn !
14.09.2006 09:02:00 | Alci
To je moc pěkná básnička...
14.09.2006 09:02:00 | medojed
... ale jen trochu takový věci stojí za to. Fotky blednou to ostatní ne a to i v budoucnu. Takže to nění minulostní, ale i budoucnostní. Díky.
14.09.2006 08:57:00 | Mava
... a modří už vědí :))) Fakt pěkná !!
14.09.2006 08:54:00 | Alci
něžná, torchu bolí...Head up, Mava!
14.09.2006 08:53:00 | JirkaS