Poprava

Zrnka citů v přesýpacích hodinách,
kolik jich v pohybu jen zbylo?
Bojím se podívat, mám strach,
ač nekonečně se jich tehdy zdálo.

Chci ještě jednou své nitro,
vmalovat k tvému akvarelem,
vztahu našemu dát opět jitro,
než aby byl zasažen asteroidem.

Nechat se v tobě rozpustit,
vždyť bývalas mé ušaté koťátko,
jak mohli jsme to dopustit,
vítam tě ve svém životě, oprátko.

Žiju jen abych tě slyšel dýchat,
mému srdci nepomůže ani neprůstřelná vesta,
ale k čemu, když chceš jiný píchat,
bolest jako nejkrutější ďáblova pomsta.

A tak se zbytky srdce shromažďují pod gilotinou,
kat předčítá neúprosný rozsudek.
"Vaše duše již nikdy nesplynou"
Odmlčel se, napřáhl a udeřil na špalek.