Putovníkovi

Putovníku zabal mě

do sebe

do batůžku

a odnes

ráji dunící

jsi moře mé

v cípu hvězd

topící

pohled hluboký

na ňadrech

tam kde tají se

už i dech

večer se klene

mrazí nás v zádech

minuty roztoužené

a každá tak málo

dlouhá

s námi si hrává

a v očích touha

v těle chtivost

nedočkavá

lapá po dechu

bez dechu

v mysli splín

dávno odvátý

úsměv

slzou dojatý

na řasách vzkazy

psávající níže

a vzrušené sny

v negližé

nebo raději

bez něj

jen kůže

vroucí

z čarokrás

a dlaně

jdoucí

do tajných

doteků

 

zabloudily

 

 

 

 

 

v nás…