vo hovně

Anotace: Chtěl jsem se tak nějak důstojně rozloučit.....

.

.

.

.

kráčela porostem
na jehlách spanile
do očí slunce jí pokradmu hřálo
místní kmet kynolog
svou smečku nad ránem
vyvenčit rozhod se
pod nízkou skálou

tak jako pokaždé
hafan si v pokleku
uleví
odloží
hromadu svou

sedí a vyčkává
samičku člověčí
nezvykle k sežrání
pohlednou


nejenže noha se
smekla a do strany
slečně tak úhledné
změnila směr

též dívka v šatičkách
sedla si do trávy
do těch míst kde vlhlo
pár ptačích per


tu se hejno
na psí lejno
sneslo much

melodie
vyšších tónů
dráždí sluch

otevřela oči
v šoku
ostrá bolest co jí v boku
píchá

není až tak hrozná proti
tomu jaká vůně
kroutí její nosní dírky
okraj tůně
hledá kde by opláchla se
šaty zase
nové měla
a pak celá
dolů do vsi
...
když to zjistí
že i záda
hned je čistí
nemá ráda
žádné svinstvo na zátylku
že je zvyklá
chce to chvilku

naposledy zanadává
otře tváře vrstvou mechu
pohled do studánky
a po hovně vidu
ani slechu...