Toužíš prý říkat mám tě ráda,
hráběmi hraješ rekviem
na vylomený zub
stéblem trávy,
pohladit pohledem vánku záda,
žijem a nebo nežijem,
jsme pouhé střípky hvězdokup.
Klopíš své copy do otavy,
to zlato září víc než den,
dokud nás jitro nepopraví,
je zítřek pošeptaným snem.
Sázíš svůj pohled do zahrady,
do stínu zlatých slunečnic,
snad, že ti bude zase blaze,
pokosilas srdce bosou nohou,
od mala věříš na záhady,
mě sláma čouhá z nohavic,
ty Mona Lisa na obraze,
usmíváš se rosou.
Sušíš si na zimu štěstí
Líbí a moc. Dávám ST.
27.07.2013 19:32:09 | danaska
Dřevěné hrábě na seno s vylomeným zubem...to se mi vybavilo živě. Jo a fajn celkově metafory.
27.07.2013 13:36:29 | Robin Marnolli
No,ju, mě už se o tom senu i zdálo .o) Zub jsem zlomil nejeden a tak nějak je to i v životě a lásce, něco se poláme, něco sklidíme a něco zbyde na horší časy :o)Moc děkuji
27.07.2013 13:45:28 | Akrij8
Tak doufám, že to snad půjde spravit (jako ty zuby u hrábí)
27.07.2013 13:48:47 | Robin Marnolli
Opraveno .o)
27.07.2013 13:49:53 | Akrij8