Anotace: co jsi tenkrát....neměla tušit
Vždycky sis mě chtěla
Osedlat
Jako měsíc
Zhoupnout se
Pak mlčet
v náručí
lamp
a počítat jejich stíny
Pod očima
Co se vždycky
zkrátí
K ránu.
Nebo rozmažou.
Stejně už nevíš
Že jsem to byl já
Kdo ti půjčil
Kabát
Abys neprostydla
Až na duši.
/
A po kapsách
pak
zjistila
Že stejně nejsem
Anděl
Že jezdím
Načerno
A že jsem kdysi miloval
tvou sestru/
Děkuji. :-)
19.10.2015 21:09:11 | Jasmin de Paris
Hmmm...nic nechybí, nic nepřebývá ...
18.05.2014 08:28:41 | maryshka
Fantastické imaginace, moc pěkná báseň! :-)
17.05.2014 21:44:52 | Pamína
Moc díky :-)
17.05.2014 21:50:20 | Jasmin de Paris
...Stejně už nevíš,že jsem to byl já,kdo ti půjčil kabát,abys neprostydla
až na duši......To se mi moc líbí....Ji.
17.05.2014 21:17:17 | jitoush
Děkuji za komentář :-) Vážím si toho ;)
17.05.2014 21:20:02 | Jasmin de Paris
Moc nádherné :))
17.05.2014 21:17:17 | Aiury
Děkuji moc :-)
Píšu, jak to cítím! ;)
17.05.2014 21:20:25 | Jasmin de Paris