Anotace: Báseň původně vznikla jako spolupráce s jedním poetou, jelikož však není zdejší, vkládám sem jen svou část ... je psána z pohledu muže ...
I.
Nikdy nebude mi cizí
ta Tvá broskvoňová vůně
šamponu, jež mě vybízí
pohladit Tě po Tvém lůně.
Jsi jemná. S vášní na ústech
usínáš a padáš do snu.
Toužebně poslouchám Tvůj dech.
(... slza po tváři mi stéká ...)
A Ty probouzíš se do dnu,
do jitra, kdy nevidíš mne.
Chtěl jsem Ti být tolik věrný!
Zklamal jsem Tě. Bezvýznamně
dávám sbohem. Já, hlupák rozverný ...
II.
Jen zpovzdálí jsem sledoval,
jak bezduše kráčíš světem sama.
Nad svým hříchem jsem bědoval,
když ztratila ses do neznáma ...
Lásko ...
již nevídám Tvou krásnou tvář,
již necítím pach Tvé kůže ...
(byl jsem lhář, srdce Tvého žhář)
teď ztracena jsi, kvítku nebeské růže ...
tak ztracená mi nepřipadáš:-)
04.06.2014 18:56:40 | básněnka
Inu, kdo ví? ;) Moc děkuji :))
05.06.2014 09:17:20 | Aiury
Hele!Není Ti to blbý,takhle večer jitřit chlapské touhy?Ještě,že jsem imunní,jinak nefím,nefím!!!
03.06.2014 22:42:56 | Bakchus
Ne ... není mi to blbý :D ... :))
03.06.2014 22:46:35 | Aiury
Moc se mi to líbí, a ten konec... jak půvabné :)
03.06.2014 19:02:12 | Elisa K.
To jsem moc ráda! :)) Děkuji ;) .)
03.06.2014 19:04:16 | Aiury