Srdce Tvého žhář

I.

Nikdy nebude mi cizí
ta Tvá broskvoňová vůně
šamponu, jež mě vybízí
pohladit Tě po Tvém lůně.

Jsi jemná. S vášní na ústech
usínáš a padáš do snu.
Toužebně poslouchám Tvůj dech.
(... slza po tváři mi stéká ...)
A Ty probouzíš se do dnu,

do jitra, kdy nevidíš mne.
Chtěl jsem Ti být tolik věrný!
Zklamal jsem Tě. Bezvýznamně
dávám sbohem. Já, hlupák rozverný ...

II.

Jen zpovzdálí jsem sledoval,
jak bezduše kráčíš světem sama.
Nad svým hříchem jsem bědoval,
když ztratila ses do neznáma ...

Lásko ...

již nevídám Tvou krásnou tvář,
již necítím pach Tvé kůže ...
(byl jsem lhář, srdce Tvého žhář)
teď ztracena jsi, kvítku nebeské růže ...