Popelavíme
Popelavíme
Ozimy jitra holé jsou,
třinácté komnaty ticha,
pod nohou svěcených
našlapuj po vločkách
rány, když milenci obejmou,
samota nepospíchá,
hřích potkáš ve dveřích
tančívat v nedbalkách
Milníky pólů v úpatí duše,
skleněná zákoutí schoulených,
labutí křídla do dlaní,
zaváté stezky světloplachů,
žena je odnoží světlonoše,
po stopách kadeří snoubených
uzlí se v lásce svítání,
do plachet nabírá z průduchů,
z bránoví hrudního koše.
Pro kosti vybělených bříz
propadám listopadem dnem,
osikou struny rozechvělá,
zpíváš mi popěvky z Atlantidy,
polibkem bramborových hlíz
pro nové plodiny rozprostřem
pod bílým stolem těla celá
zlomení tahem mezi křídly
popelavíme aortou
Komentáře (14)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskNeumím to nijak velkolepě okomentovat. Snad jen, musela se k ní už víckrát vrátit. A pokaždé najdu cosi nové k zamyšlení. A ten konec, jako když barvu z tváře ztrácíš když srdce praskne..
22.05.2020 16:01:03 | Vivien
Děkuji Ti,milá Vivien,těší mě Tvé vnímání a návraty
24.05.2020 00:53:11 | Akrij8
hlubinou bezednou ...strunou popelavou...úsměv.z
28.11.2014 22:01:08 | zdenka
za takovouto nádhernou poezii opravdu děkuju...
27.11.2014 18:41:55 | střelkyně1
To já děkuji Tobě, milá střelkyně, za milý komentář a návštěvu, moc mě těší, že se Ti báseň líbí :o)
27.11.2014 19:18:34 | Akrij8
No, co mám napsat?...pěkný. A v čtyřverší...páni:-)
27.11.2014 10:42:48 | Robin Marnolli
Děkuji Robine, moc mě těší, že se líbila i Tvé milé navštívení :o)
27.11.2014 10:58:33 | Akrij8
Měl bych Ti asi napsat něco v tom smyslu že je to skvělý, ale to Ti tu asi píšu pokaždý. Jen těžko se mi hledá vůbec něco, co říct. Jeden moudrý člověk mi tu napsal před chvílí... když mám co říct, tak to říct mám. A když ne, můžu i mlčet. Mě slova došly, tak jen skromě děkuju a jdu si to dát ještě jednou .-)
27.11.2014 00:57:52 | Madanik
To já děkuji Tobě, milý Madaníku :o) Úplně jsi mne odzbrojil :o) Jsem velice poctěn a děkuji za takovou reakci,vůbec jsem to nečekal. Ono i beze slov se často vysloví tak mnoho. Těší mě, že Ti báseň stojí za návrat a znovu přečetní :o) To je mi největší odměnou.
27.11.2014 01:05:44 | Akrij8
I já povětšinou u Tebe ztrácím slov, myslím že jsi jeden ze zdejších pokladů .-) Aspoň pro mě jo a rád u Tebe čtu. A abys mi nemusel říkat Madaniku, tak stačí jen Dan .-) Teda pokud si to zapamatuješ, když ne nestane se nic .-)
27.11.2014 01:12:25 | Madanik
Děkuji Ti, Dane, jsem poctěn a rád si s Tebou potykám :o) nu a já jsem Jirka, ale to asi víš :o) Neboj, zapamatuji si Tě :o) Taky u Tebe rád čtu a nově mě oslnila právě Tvá poslední báseň Sen, je velmi moudrá a ukrývá v sobě netušené poklady.
27.11.2014 01:18:43 | Akrij8
Vím a znám... :-) A ke snu víš možná to bylo ode mě troufalý. Nemám vztah k víře, k bohu. Znám ten příběh asi tak jako každý. A proto si myslim e je to troufalost o tom tak psát, když o tom tak málo vím. A přece jo a v tom příběhu je ukryto víc než bych mohl komukoliv říct. Až se sám divím co a jak jsem to vlastně napsal .-)
27.11.2014 01:23:34 | Madanik
Neřekl bych, že to bylo troufalé , naopak, je skvělé, že jsi to napsal tak, jak jsem nahlédl pod pokličku, nalezl jsem i další obzory Tvé básně a je skvělé, že takto promlouváš. Možná jsi prozradil víc než tušíš, básníku :o)
27.11.2014 01:29:10 | Akrij8
Těší mě že mě takto vidíš. Jako básníka :-) Tak co dodat ať nám to i dál tak fajn píše hm .-) Básníku :-)
27.11.2014 01:42:04 | Madanik