Anotace: —
V noci jsi procházela
mezi stříbrnými kmeny bučiny
měsíc nesvítil
a listí už spalo
bez ozvěn
ano.
myslela jsem na tebe
chtěla bych být
tělo stromu
a sténat tu neustálou bolest
skrz kmeny
ronit mízu do větru
co jednou nás vyvrátí proti sobě
budeš mi sdírat z obličeje kůru
a já tobě
než ozve se prasknutí
jak poslední výstřel z pušky
do příběhu, kde byli jsme
každý sám___
Ano, hezky si SmuTníš, Phil :-)! ST
05.11.2017 12:39:17 | Fany
Už ne. Je to příběh s jednou tečkou. :)
05.11.2017 14:55:02 | Philogyny1
...poslední výstřel na Vinnetua jsem vobrečel...:)
05.11.2017 09:29:59 | Jort
tak to jsme na tom stejně, třetí díl jsem vždycky obulela...
05.11.2017 10:47:57 | Philogyny1
Srromy si zaslouží aby byly součástí básní...
05.11.2017 07:21:01 | Anděl
děkuji, však Andělé taky... :)
05.11.2017 10:47:04 | Philogyny1
tělo stromu ...tělo stromu...hm hm hm ...už vím dryáda , tak se říká těm úžasným bytostem jež ochraňují stromy a žijí v nich až do pohromy motorových pil a potom zmizí v róbách lučních víl
05.11.2017 05:58:00 | klaun
ráno jsem tam byla, nic krásnějšího neznám...
05.11.2017 10:46:13 | Philogyny1
když obejmeš strom, probudíš někdy česno hvězd a Tvé vzkazy mízou budou hledat v zavřených květech nočního adresáta St* :-DDDDD***
04.11.2017 21:50:13 | Frr
.... proč mám někdy dojem, že komentář je lepší, jak báseň? :)
04.11.2017 21:57:37 | Philogyny1
a přece ... milován ... úsměv... krásná ... z
04.11.2017 19:16:25 | zdenka
Ano. :)
04.11.2017 21:55:56 | Philogyny1