Prozaická jezerní
Prozaická jezerní
Seděla jsem na zemi u jezera
na konci koprového údolí
dívaje se na malého chlapce
jak zmocnil se ho děsivý strach
když ho máma učila plavat
ve vlnách větrem zvednuté hladiny
všecek ustrašený křičel téměř u břehu
já už ve škole budu dávat pozor
nebudu už třepetalkám trhat křídla maminko
já už budu jenom hodný chlapec
Seděla jsem na zemi u jezera
a bylo mi ho skoro líto
Hrozba trvala skutečně jen pár vteřin
lítost pro mne není vhodným soupeřem
když vám do hrdla začne téct černá žluč
a melancholik ve vás pláče
začnete se také bát
Seděla jsem na zemi u jezera
a nutila se ochutnat přesvědčení
že malý chlapec už nebude lhát
už nebude nikomu trhat křídla
plna empatií k jeho strachu
přála si od kosti
aby z něho vyrostl naplněný muž
Seděla jsem na zemi u jezera
na konci koprového údolí
vítr v mých myšlenkách přestal vát
a já jsem začala litovat
každého dne bez tebe maminko
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tiskmaminko..stejně si nedokážu nikdy odpustit , jak jsem Ti ve vzteku, coby
trucovitý dítě, zahodil do kopřiv klubíčko když jsi mi na zahradě pletla svetr***********ST** :-D*
17.05.2018 13:26:48 | Frr
Marcelllo.....bylo mi, jako kdybych tam seděla také....nemohu příliš myslet na svoji maminku...utopila bych se v lítosti. doslova.....moc krásné....objímám Tě.**ST**
16.05.2018 13:27:13 | Anděl
... Anděli ...
... k jezeru chodím moc ráda ...
... spíš plavat než sedávat ...
... jsem sportovní, ale někdy tam chodím ...
... opalovat záda ...
... při čtení ...
... ten mrňous byl na ránu jak byl rozmazlený ...
... moje maminka by mi dala na holou ...
... díky za projevené empatie ...
16.05.2018 14:41:57 | Marcella