Návštěvnost
JEDNOSMĚRKA
JEDNOSMĚRKA
JEDNOSMĚRKA
strach ze smrti
není strach z neznámého
z toho
co bude TAM
je to strach přijít o to
co je TADY
a co nového tu bude
až my tu nebudem
strach
že se nám bude stýskat
úzkost z osamění
z cesty navždy uzavřené
zpět
snad musíme se bát
zejména proto
aby těm mrtvým
nechtěli pozůstalí třeba závidět
jinak by také mohli chtít
dát zdejšímu světu rychle vale
život lidí by rázem vyschl
jak dešti opuštěná řeka
snad láska k živým a zaslíbení kráse
nás poutají k tomu
co důvěrně už známe
a zároveň plní obavami
z poslední jednosměrky do daleka
Praha, 14.2.2019
https://www.youtube.com/watch?v=mQ-OErSPl-4
Komentáře (24)
Komentujících (8)
Doporučit
Tiskhodně lidí se bojí tmy a samoty
možná ten konec to trochu připomíná...
jen pro někoho to je vysvobození a někdo by tu ještě zůstal...
setkal jsem se ze závistí ohledně důchodců,že se mají,že nemusí pracovat,ale co znám důchodce,tak Ti snad makají ještě víc...
Možná konec souvisí se vztahy,jak je kdo má...
Díky za otazníky :-)
19.02.2019 20:54:17 | Danger
Taky jsem se dřív těšil na důchod, jak se budu věnovat naplno jen svým zálibám, a teď, kdy už v důchodu jsem, mám stále neodbytnější pocit, že se něčeho podobného nikdy nedožiju... :-))
Děkuju za Tvé zamyšlení :-)
20.02.2019 09:42:59 | Amonasr
Ještě dodatek - krásné video, díky.
16.02.2019 01:47:59 | Kapka
Moc pěkné, souhlas, ST
"...je to strach přijít o to
co je TADY", ano,
a "snad musíme se bát
zejména proto
aby těm mrtvým
nechtěli pozůstalí třeba závidět" :-) - Dobrá myšlenka.
Lítost opustit své blízké, nevědět jak všechno bude dál (což možná zas je úlevné)
a trochu zvědavosti, kam se podějem, jestli...
Zemřít rychle a bez bolestí.
15.02.2019 22:56:43 | Kapka
Děkuji za tak empatickou reflexi :-)
A tu písničku jsem našel na facebooku kamaráda, tak jsem ji s chutí použil - mám radost, že se líbí i Tobě :-)
18.02.2019 20:26:50 | Amonasr
Ačkoli dnes říkám, že se nebojím smrti, tak, no, až přijde na lámání chleba, no, nevím nevím.ST.
15.02.2019 16:43:21 | Jeněcovevzduchukrásného
Naprosto Ti rozumím - sám se o tom snažím sebe taky přesvědčit :-)) Ale faktem je, že už se mi stalo v životě několik situací (2-3), které při špatném vyústění mohly být těmi posledními v mém životě. Jen u jedné jsem ale měl čas nad možným koncem déle přemýšlet a byl jsem sám ze sebe překvapený, jak jsem byl při tom až klidný a "smířený" s možným osudem, žádná přehnaná úzkost a panika. Ale nevím samozřejmě, jak to jednou bude "naostro"... :-)
15.02.2019 16:52:36 | Amonasr
Jednou v životě a taky jsem měla pocit smířenosti, co jiného zbývá... ale zároveň jsem jaksi věřila, že vyváznu, nemohla jsem to přece svým milujícím udělat.
16.02.2019 01:32:58 | Kapka
Jo,jo, jednou se to jistě dozvíme.Já věřím a doufám, že náš Pán je nanejvýš milosrdný, a že nám odpustí víc než dost.Nemíním tím ale, že toho budeme, máme, vědomě zneužívat, ON do nás vidí jako do lahve od okurek:-)
15.02.2019 16:59:23 | Jeněcovevzduchukrásného
:-))
15.02.2019 17:01:28 | Amonasr
Za mně ST - začala jsem psát po úmrtí blízké osoby
15.02.2019 16:26:14 | Tvbm
Ano, smrt blízkého člověka je často tím impulsem, který nás nutí snažit se nahlížet "za zrcadlo"... :-) Děkuji :-)
15.02.2019 16:40:22 | Amonasr
Bral bych to jako verše k zamyšleni a přesnou definici jsoucna a jeho protikladu. Líbí.
15.02.2019 16:24:15 | šerý
Díky - mám radost, žes to takto okomentoval už ve chvíli, kdy jsem teprve dopisoval odpověď na komentář SlunečniceJ. Myslím, že se to docela hezky sešlo :-)
15.02.2019 16:38:24 | Amonasr
Život je zvyk přizpůsobivosti; jak jinak bychom si tak snadno zvykli na vše špatné a líbilo se nám žít? :-)) (promiň mou suicidální ironii)
15.02.2019 16:12:59 | Lighter
No, myslím, že ani Ty sám sis na to špatné kolem sebe nezvykl, i když někdy jsme už asi z mnohého trošku otupělí všichni - někdo víc, někdo míň :-)) Tvá občas sžíravá ironie a sarkasmus ale jednoznačně svědčí o tom, že k těm "lhostejným" rozhodně nepatříš - skepse asi jinak nutně musí patřit k základní výbavě přemýšlivých lidí... ;-))
15.02.2019 16:36:00 | Amonasr
Těžké téma, velmi zajímavá myšlenka, budu nad tím přemýšlet...
15.02.2019 15:18:25 | SlunecniceJ
Vždycky (už od mala) jsem se rád hrabal v lidském nitru - přitahuje mě pronikání do hlubších vrstev psychologie člověka, jeho pohnutek, motivací, vnímání světa, osobnostní determinace, způsobů vnitřního prožívání apod. Pokud mé texty vzbudí chuť k podobnému zamyšlení se i u druhých, mám z toho vždycky radost. Nikdy mi nejde o vyčerpávající postižení toho kterého aspektu či jediný "správný" úhel pohledu (svět je mnohorozměrný), spíš právě o to vybuzení otazníků i u čtenáře. Často i ve vlastním myšlení totiž operujeme s pojmy, jako jednou danými a neměnnými (k nim podle mě patří i strach ze smrti), aniž bychom se snažili je víc rozklíčovat a pochopit. Smrt byla postupně i společensky odsunuta mezi jakási tabu, vytěsněná z běžného života, a tím se nám i stále víc odcizuje. V mém věku už je ale namístě se s ní začít vyrovnávat, připravovat se na její přijetí (je-li to vůbec možné). Jedním z mnoha "oťukávacích" seznamovacích doteků jsou tak asi i tyto verše... :-)
15.02.2019 16:28:48 | Amonasr