Večer...

Do větru zašeptat slova líbezná,
bohatý každý, kdo tě zná.
Zaplníš srdce zvonivým smíchem,
tvá ústa voní rozkoší, hříchem.

Ve tvém pohledu koupat se za šera,
tisknouc se k sobě, v zákoutí, z večera.
Hořelo by nebe, země by nás vítala,
uvnitř nás touha zlehka by svítala.

Pozvánka do ticha, klid se rozprostírá,
tvá dlaň tu moji pevně svírá.
Oči, jak hvězdy zářící oblohou,
duše, které rozejít se nemohou.

Kouzelný večer, to ticho kolem nás,
snadno se necháme touhou zmást.
Stačil by jediný okamžik krátký,
prošel bys tiše zadními vrátky.

Pozdního večera by se to stalo,
tělo tvé, by si mě vzalo.
S tělem mým však i srdce,
co chtěl bys? snad ještě více...