Tam...

Jen tak položit ti hlavu do klína,
být ve světě, kde neplyne vteřina.
Kde hodiny se nesčítají a den netrvá,
tam byla bych ráda, tam byla bych tvá.

Pryč od všech bolestí, od projevů vzteku,
tam, kde úsměv na tváři, a ne stopy breku.
Zasloužím si trest, já vím, že jsem zhřešila,
když slovům o lásce já hloupá věřila.

Tiše bys šeptal, že já jsem tvůj svět,
že chceš se mnou zůstat a nevrátit se zpět.
Pojď, podej mi ruku a nech se mnou vést,
na místo, kde smím tě líbat a ústy tě svést.

Tam je mi dobře, tam nevím, co je hněv,
ticho je všude kolem, pryč je duše řev.
Jen modrá obloha nad našimi hlavami,
čerstvý vzduch a ptáci plachtí nad námi.

U tebe cítím, že opouští mě chlad,
nech mě se tě dotýkat, a i ty mě hlaď.
Chci zapomenout na to, co kolem mne se děje,
na strach, který mnou cloumá, pocit beznaděje...