Jen pohladila

Měla jsi byt normální,
další z řady pro mě zklamaní,
jenže jsi byla jiná,
měla jsi pochopení,
byla vlídná.

Začalo to u psaní,
už tenkrát výjimečná,
osobně krásné zjevení,
ale skutečná.

Vždy jsme oněměl,
v Tvých očích se ztratil,
co říct jsem nevěděl,
abych Tě nevyplašil.

Není to Tvá vina,
jen ve mně je příčina,
ty jsi víla,
co mě jen pohladila.