Jsi všude...

V paprscích slunce vídám oči tvé

a také v mlhavém oparu rána.

Tvá ústa vzhlíží se v zrcadle vody hluboké,

proč představivost do vínku je nám dána.

Stačí se zadívat vzhůru na modré nebe,

tam v křídlech ptáků uvidím vždy tebe.

Pohlazením tvým, stává se ranní rosa,

proto tak ráda v ní tančím, nahá a bosa.

Vánek jako tvé políbení a bouře objetím.

proč pláču, snad štěstím, snad dojetím.

Jen podívej, už zase vlasy mé si pohladil,

když do nich motýl zlehka se posadil…