Nové mapy ticha

Pokojem se vznáší vůně parfému a pižma.
Na stole kytička fialek
a dohořívá svíčka.

Přes okno nahlíží krvavý měsíc.
Na zaprášenou desku stolu
kreslíme nové mapy ticha.

První den bez soumraku,
První noc bez tmy,
První stín, co neústí do noci,
První sen všech snů -
a v něm všichni nespící.

Jen v nás, co sníme,
dřímou kroky,
jen v nás hoří spánek a stúpa vysoko
průzračný dým;
když v nás klíči výkřik a rostou objetí,
v kterých ženy tuší,
že jen přes nás, s rukami za hlavou
obejmou celý den.

Potichu, s očima dokořán vykročíme
do krajiny bez cest,
do dne bez soumraku,
do noci bez tmy.

Jen tiché cesty,
cesty očí,
kterými nás vedou
naše mapy ticha.