Naříkám...
Naříkám...
Naříkám, u srdce mě bolí,
uvnitř sebe prázdno mám.
Mezi životem a smrtí, volí,
lásky naší, osud sám.
Naříkám, u srdce mě bodá,
vzdávám boj, ač cíl je na dosah.
Hrudník bolestí tiše se zvedá,
v žilách místo krve koluje strach.
Naříkám, srdce pomalu zmírá,
a osud lásku naší dál v kole láme.
Bojovat s ním, smí teď naše víra,
přec láska je silnější
a my rádi se máme…
Komentáře (9)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Milá Pittoresque,velmi krásná a citově-smutně vyjádřená báseň Lásky,která doufám zvítězila nad bolestným osudem.
Pěkný večer.
29.08.2021 22:19:07 | Jaruška
Kéž nářek tvůj se rozpouští,
mizí jak voda na poušti
a víra je stále bezbřehá,
jak voda největšího jezera...
Hodně štěstí, Pitt, opatruj se (*)
30.06.2021 23:26:06 | Emily Říhová
srdce se mi svírá nad Tvým žalem... napsala jsi to krásně. silná báseň ST :-))
24.06.2021 04:10:11 | Iva Husárková
