Tažný pták

Dívám se do oblak.
Směr radost.
Žádný krach.
Jsem trochu pták.
Za štěstím chci se hnát.

Možná přelud fantazie,
mi dá směr letu
a zažehne pravou notu.
Své pírko hodím,
kde milý je jen
a usměji se a
bude krásný den.

Měla jsem údobí,
kdy sopka vzňala krupobití.
Z žalu byl led a stromořadí.
Ideál nejsem.
To mi nevadí.
V sobě mám náledí.

Bojuji se svým stínem.
S červem, že nejsem dokonalá.
Vlhne každá stěna.
Píseň občas unavená.
Práskne struna.

Vezmu si do zobáčku,
to co patří ptáčku
a budu hrdinka
s nadějí ve svém váčku.

Prolétnu a milý mě přivítá.
Budu pípat do světa.
Křidélko upadlo.
Štěstí nezvadlo.
Můj milý pohladí a city dá.
S ním budu zase já.
V lásce nalezená.
Smysl dá.
Pohádka žije.
Nebe se usmívá.