Vzpomínám na Tvůj polibek.
Lásky vzdech.
To líbání
a jak nosil jsi mě
na zádech.
Zavřu oči a
mám v sobě sen,
že lásko v Tvé náruči jsem.
Je ráno a utíkám.
Jas mám a s Tebou vstávám.
Víš Ty to jen.
Věřím , že v nekonečnu
najdu správnou sečnu,
kde láska najde průnik
množin svých.
Úseček přímých.
Chvil krásných.
Život není matematika,
biorytmus ťuká.
A já myslím
na hodného kluka.
Co možná vstává
a nebo už vstal.
Bůh ví sám.
Ránem se probírám.
Ať ten a ten není sám.
Řádky skládám.
V hlavě závan.
Nesněží mi.
Věřte mi.
V lásce si podám ruku
s hvězdami.
A napíšu song,
že chybíš mi.
Krásné ráno, lásko má.
Vzpomínko nejen sladká.
Ty k slasti vrátka
a k Tobě cesta krátká.
Usměj se.
Spisovatelka čeká.
Je v ní láska.
Jituško,Tvá báseň se mi velmi líbí.Taková niterní....
Přeji Ti klidný večer.
21.10.2021 22:18:44 | Jaruška
SKORO stejný pocit ... hned po první sloce !
(Večer Ti dopředu určitě ještě zavolám ...)
ALE ... TEĎ ... jedu ke své další holce :-)
Jsem hrozný a já i Ty ... TO dobře víš !!!
Stejně mi večer ... co večer odpustíš :-)
21.10.2021 11:07:17 | Fialový metal
Děkuji za komentář a čtení. Jsem ráda, že lidé těší mé psaní. Mám další důvod k básnění.
21.10.2021 11:50:37 | mkinka