Právě prší ze dna
a rodí se hvězda malá.
Sní a vzdychá.
Půvab slovní,
polibek módní.
Trysk přemetů
bez svodidel i zaklínadel.
Ze slz stvořena jest,
vodou křtěna i dnes.
Prší kapka lásky
a miluje všechny hlásky.
Pochovej jí,
obejmi jí.
Hochu, český.
Ona Ti svítit bude.
Je živá a právě se nadechuje.
V žáru zpívá a nepolevuje.
Miluje a srdcem vesluje
v řece nadějí, co plují
v ráji obrazotvorných orchideí.
S láskou doutnají.
Přijde mi jako rozsypaný kaleidoskop...nechci se tě dotknout, jen píšu jak to na mě působí:)
24.04.2022 21:01:36 | Malá mořská víla
Víš, ono to je spíše vzkaz mezi řádky. Je to rozhraní vnitřní mluvy a hledání nepoznaného. Báseň je jen vzdálený prostředek na projev, co si přeji.
Ano, přesně jsou to pocity a Ty se vyjadřují velmi těžko, ale někdy je člověk ze sebe potřebuje dostat. Jsem trochu složitější, tak je to občas chumel a povídání toho, co nosím uvnitř.
24.04.2022 21:10:44 | mkinka