Medailonky

Nejistota hloubí tam,

kde ložiska nejen citu jsou,

i vzpomínka na Tvé blyštivé medailonky!

Teď slzy stékají

přes stráň do údolí.

Koutky nepatrně hnou…

Noc už pohostila ticho.

Chtěl jsem Ti ho říct,

dokud hvězdy ještě žhnou,

ale další ráno zvedá hřbet

se Sluncem na ramenou.

Očekávání puká v beztvarý řez.

Řádky střídají se s tmou,

kterou ale nelze číst…

Ranní déšť zpívá o mládí…

Těžkne čas.

Těžkne mnou.