Děvče zpod Nekrasu

Štěpánko, kdybych sto let bloudil
až si do rodné vesnice zajdu
i kdyby mne sám Bůh soudil
věř, že i v podsvětí Tě najdu

V Bedřichově, jež hrob dá ti
přál bych si zřít Tvojí krásu
dřív než mi čas život zkrátí
chci milovat děvče zpod Nekrasu

Tmavý les z té hory sbíhá,
tak jako já ke svojí milé
u níž ztrácí se zemská tíha
a nastává radostná chvíle

Když zvučný zpěv obcí se line
na Tvých rtech mi zrak visí
dokud dívčin hlas nezhyne
můj obdiv ho však vzkřísí