Amorův reliéf

Lesem brouzdá listopad,
já už dávno opadala,
pozbyla i toho mála,
co dovedlo kdysi vzplát.

Na břehu se rozkládám,
pohozená perlorodka,
jaká nit mi rubáš protká?
Stará láska, nebo klam?

Zašlá láska, zlatá nit,
zpuchřelá a popraskaná,
před oltářem stará panna,
rozhodla se znovu žít.

Hned jak z rána zmizel chlad,
znovu silná, znovu bdělá,
vrhnula se do jezera
štvaná touhou milovat.

Jako dravá sépie
vytažená z reliéfu,
kde si amor chystá trefu
do srdce, co nebije.

Není šípu na kuši,
postřelená znovu vstává
láska prudce naléhavá,
rázem v srdci zabuší.

Vyháním ji, odmítám,
rdousila bych všechno chtění,
každý malíř přece vzpění,
když má obraz zašlý rám.