Říkala jsi,
že miluješ pohádky
a jsi ještě
takové dítě.
Já vím,
že knihy
věru milují Tě.
Pořád sedíš zahloubaná
v prostoru snění,
že romance volá po souznění.
Tak přednes báseň života.
Už neprší.
Jsi láskou zakrytá.
Ach, Růženko.
Voníš v souboru
větných světadílů
a pro Tebe se bije
tisíce rytířů
a jen jeden dojde cíle.
Pomilován
na Tvé těle.
Dívám se do dálky
na Tvé copánky
a spíš sladce
mezi vánky.
Jsi neskutečná
a věčná
jako všechny pohádky.
Zavři oči
a spi.
Kéž den
v očích
modrých
je andělský.
Pohádky jsou světem, do kterého se dá utéct, když ten náš příliš bolí nebo je moc do složita. Je dobře, že jsou.
19.02.2024 12:57:28 | cappuccinogirl