o všem

Tichá bude moje báseň,
tichá a nesmělá,
jako kroky na podlaze,
zamčeného kostela.

Zníš mi tóny v uších,
při milování,
doteky co tě vzruší,
na místech k dotýkání.

Do očí se ti dívám,
při milování,
to v tvojí duši hledám,
tajná přání.

Někdy voníš po růži,
někdy po rozmarýně,
když rukou hladíš,
mou hlavu ve svém klíně.

Tvůj pohled vlhne,
jak oči plaché laně,
když na tvé boky,
položím své horké dlaně.

Pro tyhle chvíle,
nás asi stvořil Bůh,
ty úrodná půda,
já oráčův pluh.

Tichá byla moje báseň,
ne až tak nesmělá,
řádka veršů pod oltářem,
půlnočního kostela.