DVŮR, NOC, JÁ a ONA...

Tehdy ho stíny vepsaly do básně.

Byly to noci, kdy kloktal dehet

a prosil starý dvůr v hlubině pod okny:

„Můžeš mě naposled obejmout?“

Mohlo to trvat vteřinu

nebo chladnou chechtající se věčnost.

Nakonec to vydržel,

 i když se pod ním vlnila podlaha

a okna dolů se hladově otevírala

- příliš laciná rudá ústa.

Tehdy ho dvůr přivedl k sobě,

když mu do pokoje poslal vítr:

 „Pokud se vrátíš, dej mi, prosím, vědět.“

Odešel ven, dovolil si to.

Dlouho chodil po horách,

ale pak v jednu chvíli přitiskl svou tvář k její,

vdechoval její světlo.

Vrátil se.