Anotace: O samotě. O setkání. O loučení. O dvou lidech, kteří se na chvíli najdou v temnotě tohoto světa. Báseň pro každého, kdo ví, jaké to je milovat někoho, koho nemůžeme udržet.
jsem milenec noci
vibruji po hvězdách
po galaxiích
sešlapuji temnotu
nekonečných prostorů
ztracených částic
~
mezi mlhovinami
a snovými prahy
protékám
v jantarově třpytivých slzách samoty
~
z Vesmíru nahlížím
do zapomenutých koutků Tvé duše
~
jsi jako kometa
vstupuješ do mé atmosféry
~
Ty a Já
~
než úplně zmizíš
~
Už dávno to vím
ty JSI podprahový
to vnímání jde s tebou ruku v ruce a protečeš si do duší
těch, co se otevřou, jak lotos, když se mihneš kolem
ty tě nacítí
a něco z tebe zůstane i v nich
třebas jen trošku, nepatrná koncentrace
ale jo, zůstane*
05.07.2025 11:37:45 | cappuccinogirl
Mystický tanec mezi hvězdami a lidskou duší...
Jemná i silná, taková je tahle báseň. Cítím z ní samotu i lásku, záblesk spojení i tiché loučení. Každý verš jako by se nesl vesmírem, v jantarovém třpytu slz, v tichu mlhovin.
Tohle je přesně můj vesmír – děkuji za tenhle krásný let.
05.07.2025 10:17:36 | Červenovlaska
Moc krásná, až se mi tají dech...Téma komety a hvězdy je mi blízké.
04.07.2025 22:06:58 | LuminarisAlba
Děkuji, milý motýlku Albo,
i já mám rád nekonečný prostor duše.
04.07.2025 22:11:20 | malé srdce - Z.V.