O BÁSNÍKU, CO UŽ MĚL DÁVNO UMŘÍT...
O BÁSNÍKU, CO UŽ MĚL DÁVNO UMŘÍT...
Když básník ráno otevře dveře,
dům, s vysráženým dechem
divokého Boha na okně,
stojí nečekaně na poslední straně noci:
„Ještě jsem dost nemiloval.“
A potom, v náruči starého akátu,
hladově kouří, píše poslepu.
Předlouhý dopis jedné ženě,
své poslední ženě návratu.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
....Hmmmm.....ten leden,toho roku......a Síla,jakoby se vědělo,co ještě bude následovat,
a tak se to z hrany "překulilo"na správnou stranu,aby básník okusil a mohl jít dál v plnosti.......Ji.
27.01.2026 20:36:20 | jitoush