Sedmdesát tisíc hodin s tebou

Sedmdesát tisíc hodin s tebou

jako když déšť se mění v sníh 
ty slzy smutku v radost proměníš 
a pak srdce plné rýh 
horkem lásky zacelíš 

prosté pak je žít své sny 
když opíráš se o pevnou hůl 
a s klidem noci střídají dny 
když s kým máš sdílet stůl 

a kromě stolu sdílíš zážitky 
svoje můry a svoje slasti 
však pečovat jak o kytky 
musím o tě lásko k mé cti 

i když doba kupředu nám couvá 
my klestíme si cestu džunglí 
kterou strach jako prach se vzdouvá 
jsme jako Balú a Mauglí 

jako když déšť v sníh se mění 
naše láska pevnější se stává 
od rozbřesku až do setmění 
já vím že jsi ta pravá...