Jedno ráno..

Sem tak smutná

a ranní běsy mě děsí

Po noci probdělý 

syn spí

vyjmečně usnul brzo ráno

a ne až odpoledne

půjdu taky spát

 

Ale jsem tak smutná

to děsí

brečím

a kruhy u očí 

sem tak smutná

brečím i štěstím

sem tak naladěná

kdo to zaokrouhlí

hlavu mám v myšlenkách noci

a

venku svítá

 

Probodeni trny

vlastní

nevědomosti

kdo jen vyléčí

ty dny

sem to já a Ty

lásko Ty a naše žití

 a dítě

co je tak úžasný

a my my my

tři

a laskavý přístřeší 

 

Jsem trochu

 jiná 

vodou

slzy brečí

vidět je nechci

a já sem tak svá

upřímnost plyne v nás

čas je náš

prozatím

než smt nás zabije či vyléčí

věříš že po smrti něco je?

a že smrt je často

zdánlivý pocit

a uletí ve chvíli

kdy letíš a ani nevíš o tom???

 

Křídly harpijimy objímám Tě

a říkám v písmenka lásky

jsem Tvá

 

Démony bijeme 

 

neb

láska dokáže vše snad

 

To co končí

v nás je čas

co to vlastně je....

 

 

Blbosti...to sem celá já

denní blbnutí a únava k smrti

 

 Drobnosti jsou mé

štěstí

co mám hlavně v noci

noci nespím.

zatím

 

Jsem živá já vím

jsem živá

to potřebuji

 

Ty spíš a já a naše dítě

řádíme 

v noci

 

Jste mé největší štěstí

jako Ty a naše sny

pro který si si mě asi vzal

jsme let a pád 

jsme život a kat

a jdeme pěšky dál