.
Jen jít
Jenomže nevím kam
Ani proč a tudíž s kým
Zatím
Mi není známo
Jen snít
O cestě ke hvězdám
O cestě za štěstím
Pochopit
To co je dáno
Po špičkách, pomalu
Tiše
Jak jen to vítr ví
V hledání zápalu
Kam jít
Mé srdce mi napoví
Je jich vždy několik, nikdy ne jedna
Jenomže rozdvojit člověk se neumí
Musí jen načerpat sil svých až ze dna
A pak jednu vybrat si z velkého osudí
Vykročit hrdě a rázně
Vpřed
Po jedné z tisíce
Jak člověk bez bázně
Vydržet
Nápory vichřice
Sobě věřit
Nelitovat žádnou zkušenost
Svou cestou dál
Jen jít
A nekoukat za sebe
Sliby plnit
Ve vlastní kůži necítit se jako host
Přes noci chladné
Jen snít
A dojít až do nebe
/Protože tam, na konci všech lidských cest, tam my dva jednou se najdeme/
.
Četl jsem všechny tvoje básně a tahle má vážně výjimečné postavení. Fakt pěkná. Nedokážu popsat, čím to je a vyzdvihnout ty hlavní klady, ale prostě to musí snad každý cítit a o tom přece poezie je.
12.04.2008 23:17:00 | Krizvi
je... silná (asi... hm... jako ruka, co tě chňapne a táhne mlhou, a někdo říká: "musíme jít, nechceme se tu přece ztratit"), inspiruje k přemýšlení nad tím tématem a vším tím okolo
09.03.2008 00:44:00 | drsnosrstej kokršpaněl