Rukama od hlíny

...

Vzdala jsem se básní
na chvíli
očima hladovýma
podepřela nebe

myšlenky popelavý uvízly
na tváři dnešního rána
i smrti musím vysvětlit
že pláču
a není proč
a není zač

odpuštění rozpuštěné
ve svítání
život do obloučku
na cestě rovný

dokud ještě tluče
snaž se otevřít

kameny na hrázi
cinkají
jako
zvonky
sněženky

stejně je to málo
planý růže
neseženu
voní jako ty

krok za krokem
vzdaluju se
sama sobě
pocity svůdné

poletím