V normálu...

U bucků
se zas vrátilo vše k normálu
a čas tu plyne tak nějak pomalu.
Klidně.
Ten nahoře odpočívá.
Taky klidně
a to,že někde vraždí se
celé národy ho nezajímá.
Proč taky,
jsou to jen lidé
a tady je přeci neděle.
Kocour Mňouk
/…jo ten co vyhrál konkurz …/
se líně protáhl a zívnul.
„Kruci tady umřu nudou,
Ještě,že tu mám
své soukromé nebe…“
Ten nahoře
se blahosklonně usměje.
A peklo pomyslím si
když se dívám na lištičku
v krátké sukni
a divném svetru
který ukazuje
rozkošný pupík
a je přes ňadra zapnutý
na jediný knoflík.
Z toho by se jeden pos…
Přání bývá otcem myšlenky.
/…nebo matkou? …/
Kocour to zrovna udělal
pod stolem spícímu
dobrovolnému požárníku Dobrovolnému
pod nosem.
Smradem se probere
a řve.
„Který prase.“
Mňouk ho za urážku sekne
přes obě tváře.
Lištička se rozběhne
k oknu
a o kocoura zakopne.
Neřízená střela
mne srazí ze židle.
/…k čemu jsou radary? …/ / …k hovnu! …/
Když nebezpečí
z vlastních řad přichází.
Opravdu jsem si
první kontakt
s Lištičky prsy
představoval jinak.
Dusím se
ve výstřihu,
…vidím
klidné bílé světlo
na konci tunelu…
Ten nahoře
mne nakopne
zpět
prožít si
krásné utrpení.
Než upadnu znovu
do bezvědomí
slyším čísi hlas
jak říká, …to je v pr …
Mňouk mňouk.
„Bylo.“

PS: bílá váza na stole to přežila
a Danča když mi dávala
obklady /...praštil jsem se do hlavy .../
krásně voněla…