ona je...
tichá - jak voda a i stejně břehy mele
oslňující - jak slunce nečekaně vykouknuvší za kostelem
terorizující - jak muž v šátku udržující mír samopalem
vražedná - jak ostrý nůž probodnutý skrz na skrz tělem
neodbytná - jak pruhovaná vosa letící za karamelem
překvapující - jak déšť ve dni ojíněném sněhem
neuvěřitelná - jak horký hrnek ovinutý ledem
...a zaútočí v okamžiku, v kterém
se jí nikdy nezasmějem...
Ti co nemilovali, křičí že je to láska...
Ti co nebyli blízko konce, křičí že je to smrt...
Já však říkám, je to bezmoc...
Co myslíš ty?
nezbývá než souhlasit s tebou, Bíšou i Myrjou... moje cynická půlka dodává, že ty tři věci jsou v některých momentech totéž
14.12.2008 14:29:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Zajímavá koncepce i styl :) Jen mě trochu zarazil ten verš s mužem v šátku. Působí dost nepatřičně... JInak se mi líbí.
08.04.2008 14:19:00 | Ariana (Lori)
Bezva nápad, stvořit takovouhle básničku! A jo, souhlasím s tou bezmocí...
04.12.2007 16:20:00 | lennerka