Strážce brány

Studený pohled, v srdci chlad,
tiché kroky a věčný hlad.
Znovu jsem ztratil víru k bohu,
nenávist proto šířit mohu.

To je můj osud, má temná víra,
člověk si někdy nevybírá.
A jak temná staletí tekla,
já musel jsem strážit bránu pekla.

V přetěžké zbroji,
chránit svého mistra.
umřít a znovu povstat,
za věčnou slávu antikrista.

Popálen pekelným ohněm,
jsem nikdy nepocítil bolest.
Trhal jsem chřtány šelem,
a vždy když se blížil konec.

Jsem povstal jak Fénix z popela
už nebylo vemne srdce,
ani duše, která by bolela.
Už nejsem člověk,
jen strážce brány,
otrok, pes, havěť,
které nikdo, neováže rány.

Občas se mi zasteskne,
po bohu, nebi a míru.
Však v tu chvíly křikne Ďábel: "NE",
a já strážím dál, dál se mučím
a dál dýchám síru.